Tohle je už taky starší příběh, ale moc dobře si ten den vybavuju...
Na onkologii potkávám nejrůznější lidi…přijde mi, že všichni
mají něco společného – totiž touhu žít a uzdravit se (a zatím nikdo z nás
nevíme, jak se uzdravit jiným – alternativním – způsobem než díky klasické
medicíně). A ačkoliv jsou tam někteří lidé, kteří jsou opravdu unavení, mají
bolesti a strhané rysy v obličeji, tak mají zvláštní jiskru v očích. Potkávám
tam většinou lidi, kteří jsou o dost starší než já. A velmi často si chtějí
povídat a říct někomu svůj příběh. Já ráda lidem naslouchám. Většinou jen mlčím
a věnuji jim veškerou svou pozornost a oni vyprávějí a vyprávějí a těší se na
další setkání se mnou. Mají mě tam docela rádi. Bývají to zajímavá setkání
občas. Dnes jsem tam potkala paní, která se léčí už od roku 2010, ale v Motole
byla poprvé…říkala mi, že do ní píchají různé jedy už příliš dlouho, ale nic
nezabírá a že uvidí, co s ní udělá tento jed. Dnes jsem udělala výjimku a místo
toho, abych jen poslouchala, tak jsem této paní sdělila svůj názor. Vedla jsem
s ní rozhovor, aby se na to zkusila dívat jiným způsobem – ne jako na jed.
Protože jestli věří tomu, že jí to otravuje a zabíjí, tak by to neměla dělat.
Udiveně se na mě dívala a pak se začala smát…byl to pro ní ten „aha moment“.
Protože když už něco dáváme svému tělu (ať už je to prášek, injekce, jídlo, kapačka,
cokoliv), tak je přece dobré to dělat s tím nejlepším možným úmyslem a důvěrou,
že to tělíčku pomůže, no ne? Jasně, asi to není to jediné, co je potřeba k tomu
uzdravení udělat…ale podle mě je vskutku důležité to, jak se na to díváme –
jako na jed nebo jako na něco úžasného a zázračného…smála se se slzami v
očích...byl to fascinující rozhovor mě a této šedesátileté dámy s otevřenou
myslí a láskyplným srdcem, úžasné setkání…z pokoje odešla dříve než já, ale
vrátila se...vrátila se, aby mi poděkovala za tento nový pohled na léky, za mé
pochopení, za mé naslouchání, za můj smích, mou otevřenost a opravdovost a za
mou laskavost….dnes jsem z Motola odjížděla velice dojatá a s pocitem, jak je
tu na tom světě krásně. Jak je úžasné potkávat ty lidi, kteří sice mají nemocná
těla, ale síla ducha je velice svěží….Nejsou to takové ty oživlé mrtvoly bez
jiskry v očích, které občas lze vidět na ulicích…když jsem přijela domů a
vystupovala jsem z auta, tak autobusák (autobus měl plný lidí) zastavil, aby
vystoupil a pomohl mi složit vozík…ještě zastavil na silnici tak, že ani auta
nemohla kolem projíždět (bylo to jak z nějakého videa)…a tak mi to vehnalo slzy
do očí…protože tento člověk na okamžik zastavil svět - jak svůj, tak všech
lidí, kteří v autobuse seděli a původně možná i někam spěchali a stejně tak i
lidí v těch autech, která nemohla projet (nezatroubil nikdo)…svět se zastavil,
mé srdce se zaradovalo a ačkoliv zvládnu vozík složit sama, tak jsem si
tentokrát nechala pomoci a poděkovala jsem mu za jeho laskavost a za jeho
láskyplný čin…on mě pak pohladil po vlasech, nastoupil a svět se zase začal
pohybovat…ale tak nějak jinak.
To je velmi silný příběh. Taky mi vehnal slzy do očí. Ještě to se světem nebude tak špatné :)
OdpovědětVymazatUrčitě není. Koneckonců my jsme svět :-)
VymazatTo je velmi krásný a silný příběh, nad kterým by se měl člověk na chvíli pozastavit a trochu přehodnotit své priority. Přeji hodně štěstí v tom nelehkém světě...☺
OdpovědětVymazatAť se daří i Vám, Ivo :-)
VymazatVidíš - a právě v tomhle jsi báječná a inspirující a milujou Tě všechny mé kamarádky (teď mám na mysli hlavně Madlenku a Magdí a jistěže Eriku), dokonce i ty, které Tě znají jen z mého blogu...
OdpovědětVymazatDěkuju :-)
VymazatNino, Tvoje máma má ve všem pravdu. Jsi báječná, inspirující a milovaná... nutíš člověka k zamyšlení, když se utápí v lidském hemžení a pinožení. Jsi takový maják. I když vím, že všechna přirovnání pokulhávají. Doufám, že Tě někdy i s Maruškou/Madlenkou potkáme.
OdpovědětVymazatDěkuju pěkně za krásná slova. Moc si toho vážím.
VymazatNechtěla jsem být Unknow. Jsem Magda.
OdpovědětVymazatJá se v tom sama nevyznám. Nevím, kde a jak musí být člověk přihlášen, aby nebyl Unknow :-) Asi musí mít účet na googlu.
VymazatJediná Magda, kterou znám, je ta "moje" Magdí z fakulty, co ji sice osobně neznáš, ale ke mně Ti posílá "balíčky", které se Ti velmi hodí. Klídek případně Vám na sebe dám mejla - páč Magdí možná nejni na fcb. :-)
Vymazat