Je to neuvěřitelné, ale už je to tady!

Drahý příteli, pokud čteš tyto řádky, znamená to, že jsem se skutečně rozhoupala a ten blog založila.

Dnes je 20. 10. 2019. Sedím u stolu, dívám se z okna a lehce se usmívám. Rozjímám nad životem a nad tím, o čem všem bych chtěla psát a říkám si, že to dopředu stejně nevymyslím. Jsem otevřená a upřímná bytost a můj záměr je s Tebou sdílet sama sebe, své postřehy a střípky života. Možná Tě to bude bavit číst nebo Tě to k něčemu inspiruje. A možná ne. 

16 let, tedy od svých 18 let se pohybuju na mechanickém vozíku. A posledních 6 let se "potýkám" s jistou nemocí. Ta nemoc tu je, ale nedefinuje, kdo jsem. Otevřeně píšu jak o životě na vozíku, tak o té nemoci. Nejvíc ale píšu o tom, jak mám ten život ráda a o svém pohledu na svět. Protože mé tělo je sice pochroumané, bolavé a prochází jistou zkušeností, ale já jsem duše zdravá, jásající, milovaná a milující.

Nechť tedy tento blog žije svým vlastním životem a jde si svou vlastní cestou.

Přidám sem rovnou spoustu z toho, co jsem již napsala a co i mě samotnou baví číst. Většinou to jsou starší věci. Je pravda, že "v šuplíku" toho mám mnoho, protože psaní má terapeutický vliv.

Tak jako já, tak každý máme svůj vlastní příběh a jsme hrdiny svého osobního dobrodružství.

Čti tedy mé příběhy s otevřeným srdcem. Snad se Ti bude číst hezky.

S láskou Nina