Před pár dny
mě kamarádka požádala, jestli bych mohla a chtěla vytvořit něco jako ebook ze
svých příspěvků, které jsem tu na FB zveřejňovala…FB mám od roku 2009, a tak
jsem dnes koukla do historie, co jsem kdy psala nebo sdílela a nejvíc se u toho
bavím a dojímám (zase!)…a jen si tu tak ležím (jsem totiž nějak nemocná – ale i
přesto mi to bytí venku a v přírodě za to stálo) a cítím vděčnost, lásku a tu
neuvěřitelnou podporu, kterou nám život dává…a když se dívám zpět na všechny ty
lidi, které jsem kdy a kde poznala a na ty příběhy, okamžiky, akce, které se
děly a všechna ta místa, která jsem navštívila, tak si uvědomuju, jaké štěstí
to je…a i když mi už přes tři roky píská v uších a špatně slyším, tak právě teď
zase prožívám ten okamžik, kdy vím, že vše je v pořádku a není čeho se obávat,
protože dobrodružství je to všechno a láska je vším a ve všem…jen těžko lze
něco označovat za dobré a něco za špatné. Uvědomuju si, že se dějí i věci,
kterými se člověk nechá rozčílit nebo vystrašit, ale i to je v pořádku. Je to
tak, jak to je...protože ať tak či tak, tak jsme tu jen na chvíli (myslím v té
fyzické formě) a záleží jen na nás, jak to tu prožijeme...volba je naše...
Nezbývá, než se jen těšit na další pomíjivé příběhy, které v daný okamžik třeba
budou vypadat naprosto nepochopitelně, ale jednoho dne se na to vše zase
podíváš z jiného (trochu rozšířeného) úhlu pohledu a bude to dávat smysl… a
uvědomíš si, že když byla potřeba, tak podpora vždy přišla a že zvládnout se dá
cokoliv, protože prostě život...Je to ten okamžik, kdy máš pocit, že si opravdu
nemusíš dělat starosti vůbec o nic, protože život a láska jedno je…je to ten
okamžik, kdy není potřeba nic měnit nebo zlepšovat...je to tu úžasné
dobrodružství…
To pískání v
uších a hučení v hlavě mě hodně učí – třeba to, že vše je skutečně jen o naší
pozornosti – buď ji věnuju tomu pískání nebo se zaposlouchám do šumění větru,
do zpěvu ptáčků…buď věnuju pozornost životu nebo smrti…kráse nebo
ošklivost…lásce nebo nelásce…není to o tom něco popírat nebo potlačovat, ale
čím se chci zabývat? je to na nás - čemu věnuješ svou pozornost Ty? Také jsem
pochopila (nevím, jaké slovo použít), že pod povrchem jsme tím klidem, tím
životem a být v tichu nebo spíš být tichem lze i v tom rámusu, který v té mé
pěkné hlavičce jede…nemusím odjíždět někam do Indie, abych TO hledala a
poznala…
Drahý
příteli, přeju Ti, ať nemáš unavené oči a vidíš tu krásu ve všem a ať necháš
své srdce cítit tu lásku, které prostě je…krásný dnešek plný radosti z toho, že
jsi...nezapomínej, co je pod povrchem...pokud chceš, tak si užívej vše, co
život přináš, protože...protože můžeš.
Žádné komentáře:
Okomentovat