Občas si tak veršuju :-)

Pár mých rýmovaček:

Krátká "báseň" o bolesti psychické i fyzické. Občas totiž zvládnem věci, dá se říct i nadlidské. To je důkaz energie, která ti vždy pomůže. Objeví se totiž vždycky, když už člověk nemůže. Tak, když cítíš, že si na dně a že dál jít nemůžeš. Vždy si vzpomeň, co je v tobě, pak vše lépe přemůžeš. Síly a odvahy máš víc, než jen tušíš. Naučit věřit si prostě jen musíš. Nevím, jestli mi rozumíš, jestli mě slyšíš – vše ale chápeš vždy, když se ztišíš. Ty jsi ta radost, Ty jsi ta síla - v hlubokém tichu - „malé já“ zmírá. Klidně se raduj, přijmi, co je. Ty jsi tím životem a tak to je. A tak se neboj, už teď jsi Tím, poznej své světlo, projasni stín.

Dneska slovo odpuštění v „básni“ mé se vyskytuje. Kdo odpustí, nelituje, minulostí nežije. Kdo odpustí, netrápí se, bolest potom odplyne. Nejde o to, co se stalo nebo kdo co Ti kdy udělal. Myslím totiž, co se dělo, byl jakýsi ideál. Nemá smysl myslet na to, jak to mělo nebo třeba mohlo být. Bylo to, tak jak to bylo. Nemohlo to lepší být. Když odpustíš dotyčnému nebo nějaké situaci, ucítíš pak jistou změnu – tohle není pro legraci. Nech odejít svoji bolest, i ta svoje trápení. Uvidíš pak život hezčí, život Tvůj se promění. Nemusíš pak chyby dělat, kterých ses už dopustil. Nebudeš je opakovat, když si sobě odpustil.

Strach z neúspěchu, lidí a potíží? Strach vždycky rád tvé plány překříží. Strach z pádu, bolesti, zklamání? Takový strach ti jen ve všem zabrání. Strach srdce otevřít, milovat, snít? S takovým strachem lze "těžko" žít. Strach z toho, kdo si co pomyslí? Takový strach žije jen v tvé mysli. Strach z toho, co se stát může? Však všechny trny mají své růže. Strach z toho, co stane se pak? Byla by nuda "budoucnost" znát. Strach něco změnit, úzkost a panika? V takovém strachu život ti uniká. Strach z konce a nových začátků? Přece bys nechtěl jít životem pozpátku. Tak nenech strachem svůj život ovládat. Jsme tu jen na chvíli, nauč se nevzdávat. Život tě vyzývá, neboj se riskovat; nauč se žít, skutečně milovat. Lepší je zkusit to, než to hned vzdát - nebát se toho, co může se stát. Odvahu sebrat, životu vstříc. Všechno má sice rub, ale i líc. Strach by moc rád tvůj život ovládal, naopak srdce chce, abys to nevzdával. Srdce se nebojí žádné té výzvy, srdce vždy zahojí všechny ty jizvy. Srdce chce jásat a láskou být; naopak strach chce své city skrýt. Je to jen na tobě - buď, čím chceš být. Buď můžeš přežívat či začít žít. Všechno, co cítíš, to taky zažiješ i to, jak myslíš, v budoucnu prožiješ. Ty jsi ten stvořitel, tvoříš svůj osud, stvořil's i to, co zažil si dosud. Všechno je láska, jen si zkus vzpomenout, chceš-li; pojď projít touhle tou "proměnou". Tady a teď správný je čas, všechno je láskou, vzpomeň si zas. Potom strach zmizí, pochopíš iluzi, že jsi tu ty, že jsou tu ti druzí. Ty jsi tím životem, chtěl jsi se zažít, tak nenech strach ty plány zmařit.

Když tu krásu poznáš v sobě, pak ji můžeš vidět. Když tu lásku poznáš v sobě, pak ji můžeš sdílet. Když tu radost poznáš v sobě, pak ji můžeš dávat. Když tu pravdu poznáš v sobě, zmizí potřeba se hádat. Když pochopíš, že jsi tichem za tím hlukem mysli, tak objevíš nový rozměr - báječný a čistý. Pochopíš, že láska, radost jsou prostě stav Bytí. Pochopíš, že tvoje srdce mír a klid vždy cítí. Jen na chvilku zpomal sebe, dýchej zcela klidně, otevři dnes svoje oči, opatruj se vlídně.