Vždyť přece znáte lidi...

„Znáte lidi. Vždyť víte, jací jsou…“ Před pár dny mi tuto řečnickou otázku položila velice milá paní, která mě v obchodě pustila ve frontě před sebe, protože jsem kupovala jen pár věcí. Upozornila, že mám otevřený batoh (to je taková moje klasika) a že jde vidět, že tam mám telefon a k tomu právě podotkla, že přece znám lidi a vím, jací jsou. Myslela tím, aby mi někdo něco neukradl..

Dneska jsem zase šla do obchodu a mladý muž mě chtěl pustit před sebe ve frontě, takže mi připomněl tu milou paní z pondělka. Další paní se nabízela, že mi věci naskládá do batohu a paní prodavačka pronesla, že už mě dlouho neviděla a jak je báječné, že mě zase vidí. U jahod jsem se od další paní dozvěděla, jak krásné mám oči a od další jak jsem krásně opálená. Během pondělí a úterý jsem byla v kempu a potkala jsem mnoho nových lidí, kteří byli prostě báječní a tak vlídní ke mě, že mě to až dojímalo…fakt že jo…a já tu teď tak sedím a v mém těle zní písnička od Divokého Billa: „Víra v dobro neumírá, světlo se skrývá v každém z nás i v malé bytosti je síla“…A sama sebe se ptám…známe lidi? Víme, jací jsou? Netroufám si říct, že znám odpověď...ale tuším jí ;-)